Ve svých osmatřiceti letech je Ján vzorem podnikavosti. Až na dočasné výjimky nikdy nebyl zaměstnán a neměl k tomu ani moc příležitostí – první web vytvořil ve dvanácti letech a od té doby své dovednosti neustále piloval. Téměř celý svůj život se věnuje podnikání a právě tento nezávislý, průkopnický duch je to, co dělá Jánovu cestu tak fascinující.
Je výraznou osobností agentury Basta Digital (dříve PIZZA SEO), k níž se původně připojil jako brigádník. Po svém nástupu se záhy stal také jejím ze spolumajitelů a během let se postupně vypracoval na uznávaného konzultanta v oboru.
Jánovy rodinné kořeny sahají do malebné obce Terchová na Slovensku, odkud pocházejí jeho rodiče. Právě zde strávil velkou část dětství.
Otec před revolucí působil v IT sektoru a po převratu založil vlastní firmu. Ta se specializovala na prodej počítačů, vytváření počítačových sítí a účetního softwaru. Za dob své největší slávy firma zaměstnávala až čtyřicet lidí. Dnes je tatínek již v zaslouženém důchodu.
A byl to právě tatínek, který si rychle všiml, že Ján v sobě nese podnikatelského ducha, a tak v něm rozvíjel lásku k informačním technologiím.
Maminka se věnovala především péči o domácnost a výchově čtyř dětí. Díky otcově úspěšné IT firmě nemusela pracovat, avšak jako vyučená krejčová si přilepšovala šitím a drobnými pracemi.
V domácnosti to vždy správně žilo. Aby taky ne, když k rodinnému stolu usedalo šest lidí. Každý z Jánových sourozenců se nyní angažuje v jiné oblasti. Jeden bratr se věnuje programování, druhý vyzkoušel různé profese v zahraničí a sestra po vystudování matfyzu pracuje ve firmě Swiss Re, specializující se na konzultace v oblasti účetnictví. Všichni jsou úspěšně zaměstnaní, přičemž jediný, kdo se rozhodl pro podnikání, je Ján. A i když se se svými rodiči nevidí tak často, jak by si přál, jeho maminka si vždy ráda pustí podcast Marketing k obědu, v němž Ján vystupuje, aby tak mohla alespoň trochu nahlédnout do Jánova světa.
Na polštářové bitvy se sourozenci Ján vždycky rád vzpomínal a tak si sám vysnil život plný smíchu a rozruchu, který přinášejí vlastní ratolesti. O víkendech tak bere na hřiště hned pět svých dětí – dvě dcery a tři syny.
„Došlo mi, že děti příliš netuší, co vlastně dělám. Když mě syn jednou viděl, jak sedím u počítače a nahrávám, nakreslil ve škole obrázek a řekl, že táta nahrává podcasty. Vysvětlil jsem mu tedy, co všechno dělám, ale toto vnímal nejintenzivněji.“ (smích)
Nicméně Jánův život nebyl vždy jen idylkou plnou dětských úsměvů a hravosti. Musel najít rovnováhu mezi svou prací a rodinou, což ne vždy zvládal s lehkostí. Občas se zdálo, že práce má převahu a domov se stal spíše útočištěm. A jak by taky ne, když jako spolumajitel agentury měl na starosti tolik věcí. Jeho závazek k práci byl daleko větší, než by si kdokoliv dokázal představit.
„Starší dcera mě občas konfrontuje – tuhle mi řekla, že klameme lidi. Uvědomil jsem si, že mou práci vnímá jako takovou pofidérní činnost. To mě hodně mrzelo. Děti si všímají, že sedíš za počítačem a něco tam ťukáš do klávesnice, ale nevidí tu hodnotu, která je za tím schovaná. Když prodáváš suvenýry v krámku, je pro dítě poměrně snadné si představit, co děláš za práci, ale v oblasti marketingu je to docela obtížné na pochopení. Snažil jsem se jí tedy vysvětlit, že pomáháme firmám, aby mohli lépe prodávat.“
Ján vysvětluje, jak děti mohou vnímat práci rodičů a že je důležité dětem věnovat náležitou péči a práci jim srozumitelně představit.
„Jako dítě jsem viděl, jak otec pracuje, a tak jsem věděl, co dělá. Prodával počítače a kromě toho hodně pracoval kolem domu, takže jsem za ním viděl tu fyzickou práci. Ale pokud sedíš u počítače, pak je pro děti náročné z toho vyčíst něco konkrétního. Proto jsem si o tom musel s dětmi popovídat, aby věděly, co vlastně dělám za práci.“
Práce je jako benzín, který Jána žene vpřed. Času není nazbyt, ale přesto si dokáže vyhradit okamžik i na zábavu. Ačkoliv se nepovažuje za žádného hardcore sportovce, občas si vyjede s kamarádem na kole. To jsou chvíle, které mu vždy vyčistí hlavu.
Ostatně Ján sám dodává, že jej charakterizují tři věci: „socializace, pět dětí a práce“. Na pivo si rád zajde se známými, kteří si z něj často utahují, že se mu již pět let nenarodilo žádné dítě.
„Kdekoliv zmíním děti, každý se nad tím pozastaví.“ (smích)
Ján byl poměrně ambiciózní již v relativně mladém věku. Od dvanácti let totiž vytvářel webové stránky. Jeho otec provozoval IT firmu, takže měl přístup k počítači a internetu v době, kdy si jen málokdo dokázal představit, jaké možnosti v sobě internet ukrývá. Velmi rychle se naučil vytvářet webové stránky a již ve dvanácti letech dostal první peníze za web. Tehdy si vydělal poctivých 500 Sk.
Terchová je jedním z hlavních turistických regionů na Slovensku, proto se tam nachází mnoho hotelů a penzionů. Právě zde Ján našel velkou příležitost pro tvorbu webů, k čemuž ostatně přispěl i fakt, že byl jediným člověkem v obci, který takové věci uměl. Bylo mu dvanáct let a poptávka byla velká.
Každé místo si šel nafotit, cestou napsal texty a nakonec vytvořil jednoduché logo ve Photoshopu. Věděl, že texty musí být atraktivní a že je třeba umět je prodat. Snažil se tedy zachytit jakousi identitu daného místa.
Tudíž v jednu chvíli byl fotografem, webmasterem, marketérem i copywriterem v jedné osobě. A to i přesto, že to byl stále ještě chlapec.
Tyto zkušenosti později naplno využil v opravdovém podnikání. Jánova akademická cesta započala na gymnáziu, odkud se vydal dál směrem k vysněnému matfyzu v Bratislavě. Rozhodl se pro studium počítačové grafiky, které ho přitahovalo, protože ke grafice měl vždy blízký vztah.
Tehdy však ještě netušil, jak hluboce je toto studium zanořeno do matematiky. První tři roky se věnoval převážně matematice, přestože to na střední škole nebyla úplně jeho disciplína. Ale dokázal se prokousat náročným úvodem a mentálně se nastavil na požadavky studia. U několika předmětů se sice cítil ztracený od začátku až do konce semestru, ale nenechal se odradit.
Přiznává, že si párkrát pomohl tzv. tahákem, což mu paradoxně pomohlo lépe pochopit látku, neboť si své „podpůrné opatření“ vždy důkladně připravoval.
Ján se dokázal postupně vypracovat a nakonec se stal jedním z nejúspěšnějších studentů svého ročníku. Obor, který studoval, se však zaměřoval na jiné oblasti počítačové grafiky, než si Ján představoval. Absolventi byli díky tomu dobře připraveni například jako vývojáři softwaru pro magnetickou rezonanci, kterému se někteří z nich skutečně nakonec věnovali.
I když si uvědomil, že se tímto směrem profesně nechce vydat, škola mu poskytla solidní základy matematiky a naučila ho kvalitně programovat. A právě tyto dovednosti měly velký dopad na Jánovu budoucí kariéru.
Během studia se stal natolik zkušeným freelancerem, že měl již vypracovanou sadu portálů zaměřených na konkrétní lokality. Mezi nimi také figuroval web věnovaný Jánově domovině se zmiňovanými ubytovacími zařízeními.
Hotely a penziony dobře platily za to, aby se v katalogu objevily. Takových stránek měl Ján pro různé regiony několik a generovaly mu nemalý příjem – kolem 8–10 tisíc EUR ročně. To pro Jána v době studií znamenalo velký komfort.
Ve čtvrtém ročníku se doslechl od kamaráda o nově vzniklé agentuře Pizza SEO. Uměl tvořit weby, dokázal pracovat v kódu a měl zkušenosti s marketingem – a tak se brigáda jevila jako ideální příležitost k rozvoji.
Za pár měsíců se zdokonalil v mnoha ohledech a nejvíce se o SEO naučil od zakladatele firmy Daniela Duriše, jenž se od ostatních SEO specialistů odlišoval zejména tím, že měl náležité technické znalosti.
Firma dokázala zprostředkovat opravdu pětihvězdičkové SEO na vysoké úrovni. Jelikož SEO v té době nebylo na Slovensku příliš rozšířené, soustředila se firma i na jiné věci jako např. Google Adwords reklamy nebo UX.
Mohla se tak chlubit prestižními klienty, mezi nimiž byla například Tatra banka nebo deník SME.sk. Taktéž se věnovala i zahraničním klientům, například společnosti TextMagic, což byla estonská firma, která umožňovala zasílat hromadné SMS zprávy. Tím agentura Pizza SEO získala řadu pozitivních referencí.
Když se na trhu začaly objevovat specializované UX firmy, agentura nezůstala pozadu ani v tomto ohledu, protože se již v minulosti věnovala přístupnosti webových stránek.
Firma byla zkušená například v oblasti testování webů pro slabozraké a měla v portfoliu audity týkající se toho, co by měl web splňovat, aby byl čitelný přes čtečku. To využila například pro web slovenského města Malacky.
V době, kdy měl Ján na starosti nábor lidí ve firmě, jej napadlo rekrutovat nové zaměstnance z řad absolventů matfyzu, který sám vystudoval. Moc dobře si totiž uvědomoval, jak vybroušené matematické myšlení tito studenti mají a jaký z toho pro firmu plyne potenciál.
Firma tehdy zaměstnávala kolem třiceti lidí a Ján si přál, aby třetinu tvořili právě absolventi matfyzu. To se splnilo a agentura si díky tomu zajistila skutečně skvělé jméno – jak sofistikovanými statistikami, tak i vytříbenou pověstí, která se o společnosti šířila.
Přestože měla poměrně široký záběr, v každé oblasti excelovala díky detailnímu know-how. Dnes již není příliš obvyklé, že by se agentura věnovala více oblastem zároveň, a přesto si zachovala prvotřídní kvalitu služeb.
Kromě toho, že firma zpracovala například UX testování pro jednu z největších bank na Slovensku, byla také oslovena maďarskou agenturou, která potřebovala otestovat wireframe (skicu) webu pro internetové bankovnictví. Vše bylo přísně tajné, a tak nebylo zcela jasné, o kterou banku se jedná. Nakonec se ukázalo, že se jedná o Zuno banku.
Ve chvíli, kdy tato banka vstoupila na slovenský trh, lidé v Pizza SEO na první dobrou poznali, že struktura celé šablony odpovídá tomu, co testovali. Přesah znalostí lidí ve firmě byl vždy skutečně velký, což bylo pro firmu obrovskou výhodou. Ján nabral většinu zkušeností nikoliv prací na drobných projektech, ale naopak díky práci pro velké značky a korporace.
V roce 2018 došlo k rebrandingu firmy a z Pizza SEO se stala agentura Basta Digital, která má aktuálně čtyři spolumajitele, přičemž jedním z nich je právě Ján.
„Pokud má firma více majitelů, má to své výhody. Například během covidu se člověk obával, zda nezkrachuje, ale vždy se našel někdo s odlišnými vyhlídkami, které byly pozitivnější. To dokáže hodně podržet.“
Firma dříve neměla žádného formálního ředitele, proto funkci přijal nejprve kolega Andrej a později ji předal Jánovi. Ten ale po dvou letech pozici zase předal dál. Ačkoliv je Ján velice náročný a vyžaduje značné pracovní úsilí, stala se pro něj pozice ředitele frustrující, protože se stávalo, že jeho rozhodnutí byla občas ignorována. Proto ji raději přenechal mladšímu kolegovi, jehož stabilnější povaha lépe seděla s ředitelským postem. I když si kolega zpočátku příliš nevěřil, velmi dobře se zapracoval, dělá ředitele firmy již dva a půl roku a stal se čtvrtým spolumajitelem firmy. Jánovi se tím uvolnily ruce a mohl se díky tomu opět naplno ponořit do problematiky marketingu a prodejů.
Jaká nejlepší rada od Tvého vzoru/mentora ovlivnila největší úspěch na Tvé agenturní cestě?
Hodně jsem toho naposlouchal od partnerů ve firmě. Firmu založil Daniel Duriš společně s bratrancem Andrejem Salnerem a podnikatelem Ivanem Štefunkem, který investuje do start-upů. Mimochodem, Ivan Štefunko kromě toho také založil politickou stranu Progresívne Slovensko.
Tenhle Ivan Štefunko investoval do více slovenských firem, jednou z nich byla například společnost Pelikan, která se věnuje cestovnímu průmyslu. V mnoha firmách měl nějaký podíl. Když mu partneři nabídli podíl v naší firmě, s úsměvem poznamenal, že „lepší je mít malý podíl v úspěšné firmě než velký podíl ve firmě, která je průměrná nebo neúspěšná“.
To byla jedna z věcí, co nás odlišovala. Na rozdíl od většiny agentur na Slovensku jsme neměli problém dát podíl dalším lidem. Třeba v mém případě mi kolegové řekli: „Janko, ty jsi šikovný člověk. Ty bys neměl problém pracovat v jiných firmách a mohl bys vydělat mnohem víc peněz. Tady nevyděláš ty největší peníze, na které bys dosáhl jinde, ale ten podíl ti vykompenzuje mnoho věcí. Budeš mít pravomoce a přímý vliv na úspěch agentury.“
A to byla přesně chvíle, kdy jsem si vzpomněl na to, co řekl investor Ivan Štefunko. Takže jsem podíl přijal.
Podobně jsme podíl nabídli Rudovi, který se osvědčil jako dobrý teamleader, a ten se skutečně stal partnerem firmy. Myslím, že to není příliš běžné – většina agentur podíl takto lidem nedává.
Vím například o agentuře, která toto vůbec nedělá a ztratila kvůli tomu mnoho významných lidí. Ti následně uspěli jinde nebo si založili vlastní agentury.
Proto se domnívám, že to na naši firmu mělo opravdu velký vliv. Neměli jsme problém se dělit o podíl, a to mělo značně pozitivní dopad na úspěch.
Druhá věc – dlouho jsme byli Google Premier partnerem. Díky tomu jsme získali široké možnosti pro vzdělávání v různých Google programech.
V jednom z těchto programů jsme se setkali s mentorem Šimonem Mastným. Mentoroval hodně agentur z českého a slovenského trhu a my jsme byli jednou z nich. Častokrát nás konfrontoval, ale měl velmi otevřené myšlenky.
Například jsme několikrát absolvovali cvičení, při kterém se doptával na konkrétní čísla o firmě. „Jaký máte obrat? Kolik máte lidí? Kolik vydělá jeden člověk?“ To vše zapisoval fixem na tabuli a vždycky mu z toho výpočtu vyšlo: „No, Honzo, máte dva lidi navíc.“
Jeho obvyklý závěr byl, že je třeba někoho vyhodit. Pokaždé jsem ze cvičení odcházel jako opařený a kolegové ve firmě tomu dodali korunu tím, že si ze mě utahovali, protože jsem se často vracel s opravdu zvláštními podněty.
Jenže když jsem se stal na čas ředitelem, něco se změnilo. Naučil jsem se totiž, že pokud mám pod kontrolou náklady, tak vždycky dokážu agenturu vytáhnout k zisku tím, že náklady snížím. Po celou dobu jsem měl takový list lidí, které bych eventuálně propustil, pokud by bylo třeba. A hned na začátku jsem se skutečně s některými rozloučil.
Když přišel covid, hodně firem zpanikařilo a bály se investovat do marketingu. Tím nám klesl obrat asi o 30 %. Navrhl jsem dvě možnosti – buďto propustíme nějaké lidi, nebo si adekvátně snížíme výplatu a nebudeme muset nikoho propouštět.
Všichni souhlasili se snížením výplaty, což mělo i svou výhodu, protože jsme začali méně pracovat. Pracovní den se nám tak zkrátil asi na šest a půl hodiny.
Aby vše bylo právně podložené, všichni podepsali dodatek ke smlouvě. Velice rychle jsme se dostali na nulu a následně opět k zisku. A v tu chvíli mi došlo, že to, co vždy říkával Šimon Mastný na cvičeních, byla pravda.
V tomhle se od kolegů liším. Někdo k firmě přistupuje rodinným způsobem, ale já takovéto situace vnímám jako nepříjemnou povinnost, kterou je třeba v krajních případech učinit.
Mám totiž odpovědnost za firmu a její chod. Jsem zodpovědný za tým a jsem to já, kdo musí udělat příslušná rozhodnutí, pokud jsou třeba. V agenturách to tak obvykle bývá – jediné náklady, které skutečně dokážou pohnout s nějakými čísly, jsou bohužel lidé. Ostatní náklady jsou pouze laciné věci.
Jako Pizza SEO jsme byli neuvěřitelně úspěšní v obratu, ale naprosto jsme pohořeli v marži. Hodně jsme pracovali, ale málokdy jsme dosáhli nějakého výrazného zisku.
Když jsem tedy ve firmě dosáhl vyšších pravomocí, myslím, že jsem měl velký podíl na tom, aby se podařilo marži zvýšit.
Původně jsme totiž fungovali na hranici rizika. Obvykle to bylo tak, že jsme jeden měsíc byli v plusu, další měsíc už jen v mírném plusu a poté už na nás koukala minusová čísla.
Rád bych dodal, že co se týče klientů, mě osobně baví pracovat s velkými značkami, které něco znamenají. Ale získat takové klienty není snadné. Velké firmy totiž hodně tendrují a tak se může stát, že výběrové řízení zkrátka nevyhrajete. Většinou se firma totiž rozhodne pro spolupráci s někým, s kým už má předchozí zkušenost.
Inspirovala mě však agentura Elite Monday Lovers. Měli takový mechanismus, kterému říkali trojský kůň.
Pokud nějaká zajímavá firma sháněla dodavatele pro oblast, kterou zvládali, nabídku přijali. Tím se ke klientovi dostali přes nějakou drobnost a nakonec díky tomu získali i tu hlavní oblast.
To mě hodně inspirovalo a tak jsme zprostředkovali službu, kterou nazýváme lokální marketing. De facto firmám pomáháme s jejich Google Business profily. Paradoxně velké firmy – jako jsou například banky nebo firmy, které mají hodně kamenných poboček —, mají značné potíže s tím, aby jejich profily na Google mapách obsahovaly správné informace.
Na to jsme vyvinuli vlastní řešení a díky němu jsme získali takové klienty jako Slovnaft, Uniqa nebo Slovak Telekom a další. Ten zájem o službu je stále relativně nízký, ale pomohlo nám to dostat se na marketingová oddělení velkých firem.
Co pokládáš za nejdůležitější faktor Tvého úspěchu?
Přemýšlel jsem o tom, ale mám pocit, že jsme zatím nedosáhli toho úspěchu, který bychom si představovali. Nebo minimálně tedy já.
Kolega mi často říká: „Ty máš jednu vlastnost, která je dobrá i špatná zároveň. Nikdy nejsi spokojený.“ A to je pravda. Stále se v něčem rýpu a hledám problémy. Vnímám to tak, že stále ještě čekám, co přijde. Ale zpětně musím přiznat, že jsme měli milníky, kdy jsme skutečně mohli bouchnout šampus.
Chtěli jsme dosáhnout na takovou evropskou úroveň, že když se někdo podívá na SEO audit od Basta Digital nebo od nějaké londýnské agentury, nepozná žádný rozdíl.
Tehdy jsem obdivoval britskou PPC agenturu Brainlabs, která působila hodně sofistikovaně, a říkal jsem si: Takhle to chci dělat. A této vize jsme, myslím, nakonec dosáhli.
Za ty roky, co fungujeme, jsme se například dostali do soutěže The European Search Awards, kde jsme stáli po boku úspěšných evropských agentur. A důvodem bylo právě to, že naše agentura si hodně zakládá na datech. Když jsme představili naše prezentace plné grafů a statistik, všechny jsme oslnili.
A jelikož jsme za sebou měli řadu velkých klientů, které jsme si dokázali udržet, tak to také hodně zapůsobilo.
Naše případová studie s klientem OMV vyhrála všechny kategorie, do nichž jsme ji přihlásili. Posbírali jsme, myslím, více než osm různých cen.
Nejsme až tak kreativní agentura, ale v datech jsme opravdu hodně zruční. Úspěch si představuji jako slávu, která za vámi jde, když jste v něčem dobří. Ale dokážu si představit, že ta sláva bude ještě větší. Chtěl bych poskytovat služby i na extrémně konkurenčních trzích, nejen na Slovensku.
Ačkoliv máme nějaké zahraniční klienty, přál bych si, aby tvořili větší poměr našich zákazníků. V minulosti jsme skutečně nabízeli služby ve všemožných oblastech. To nám umožnilo nasbírat opravdu košaté know-how. Postupem času jsme to však zredukovali na několik styčných bodů, kterým se věnujeme.
Dnes se zaměřujeme na finance, automotive a retail. Toto zúžení vedlo k tomu, že jsme začali být mnohem zajímavější i pro zahraniční klienty. Netvrdím, že klienty mimo tyto vertikály odmítáme, ale pokud je někdo hodně mimo zaměření, pak za provizi doporučíme jinou agenturu, která klientovi pomůže lépe. To se nám hodně vyplatilo.
Ale funguje to i opačně. Pokud se nám ozve někdo, kdo se trefí přímo do našeho hřiště, nabídneme takovou službu, jíž nikdo nemůže konkurovat. Právě díky našim relevantním datům a případovým studiím, které máme k dispozici, nemusíme soupeřit s žádnou konkurencí.
Co je ta největší dovednost, kterou bylo nutné si vypilovat?
Hned mě napadají dvě věci. První – schopnost pracovat s lidmi. To nepřišlo samo a musel jsem se to naučit.
Mimo první rok jsem v agentuře nikdy nebyl někdo, kdo je na poslední příčce. Dlouho jsem byl zaměstnanec číslo čtyři a později jsem se stal partnerem.
A tak ti, kteří přišli po mně, už byli vlastně junioři. Od začátku jsem se tedy musel naučit, jak nové lidi vést.
Stala se však zajímavá věc. Ti matfyzáci, které jsme do firmy nabrali, poměrně rychle přerostli ostatní zaměstnance. A jelikož byli opravdu šikovní, začal jsem je preferovat před seniorními kolegy.
To se pochopitelně nelíbilo zaměstnancům, kteří byli ve firmě déle, a ti mi poté říkali: „Janko, ty jsi král demotivace.“
Nejprve jsem to nechápal, protože jsem si každého vážil a se všemi jsem byl kamarád. Bral jsem si to proto velmi osobně. Ale uvědomil jsem si, že musím zlepšit své leaderské schopnosti.
Věřím tomu, že dnes by se našli lidé, kteří by tvrdili, že jsem dobrý leader, stejně tak jako lidé, kteří o tom přesvědčení nejsou. Ale už jsem asi docela starý na to, abych vždy byl za toho milého.
Vystupování na veřejnosti mi také zpočátku dělalo potíže a v tom jsem hodně pokročil. Od studentských let jsem byl nucen přednášet. A když jsem nastoupil do Pizza SEO, Daniel mě hned hodil do vody a začal jsem přednášet neziskovkám.
Měl jsem z toho hrozný stres a těžko jsem to snášel. Jen co začala konference, přemohla mě obrovská tréma a třásl se mi hlas. Bylo to úplně mimo mou komfortní zónu.
Pamatuji si jednu větší konferenci na Slovensku, kam mě pozvali. Konferencí provázeli celkem známí speakeři a pro mě to byla obrovská čest. Byl jsem tam o něco dříve a všude ležely tácky s proseccem. Jak jsem byl nervózní, asi za půl hodiny jsem do sebe otočil čtyři skleničky. Dobrá zpráva byla, že se mi nepletl jazyk, ale nervózní jsem byl pořád.
Co mi však velmi pomohlo bylo přednášení na vysoké škole. Před studenty jsem se totiž nestyděl. Týden co týden jsem trénoval a dnes s tím již nemám žádný problém. Na přednášky se naopak těším.
Doladil jsem to během covidu, kdy jsem se účastnil mnoha webinářů. Dvě stě padesát lidí pro mě nebyl žádný problém. Byl jsem tak moc v klidu, až jsem měl strach, že třeba podcením přípravu.
Jenže pak skončil covid, a jak jsem byl zvyklý mluvit do obrazovky, stres před živým publikem se opět vrátil. Nakonec jsem si uvědomil, že pokud by se stal i ten největší průšvih, tak se nic nemůže stát. V sále by se nikdo ani nezvedl.
Také jsem zjistil, že nejlepší je prezentovat pořád dokola tu samou prezentaci. Na tom se člověk hodně naučí a může svůj projev neustále pilovat. Takže mám jednu prezentaci a tu průběžně aktualizuji a šperkuji. Už jsem jí prezentoval tolikrát, že ji dokážu i o půlnoci přeříkat zpaměti včetně přidané hodnoty. (smích)
Jaký byl nejdůležitější „mindset“, případně jaká změna osobnosti Tě dovedla tam, kde jsi?
V minulosti jsem se neustále s někým porovnával a to bylo frustrující. Nejsem soutěživý typ a ani by mě nebavilo se s někým předhánět.
Ale v byznysu jsem se pořád srovnával. Jakmile padl březen a přišel čas na daňové přiznání, začal jsem sledovat obraty našich konkurentů. A pokud někdo rostl rychleji než my nebo měl větší obrat, byl jsem z toho frustrovaný.
Začal jsem se točit ve spirále a ptal jsem se sám sebe: Čím to je? Co dělají jinak? A úplně mě to dráždilo. Kolega mi však řekl, ať se na to klidně dívám, ale je třeba si uvědomit, že zkrátka fungujeme jinak.
Některé velké agentury rostou takovým způsobem, protože jim nevadí, pokud nějací klienti odejdou. A pokud mě osloví nějaký menší klient, nemohu ho odmítnout jen proto, že nepovede k úplně největšímu obratu. Je to prostě odlišný způsob fungování.
Měl jsem jednu krizi a přemýšlel jsem, že bych začal pracovat jinde. Absolvoval jsem dokonce pohovor u dvou firem, které – ačkoliv se mi líbily – nebyly úplně ono. Ale následně mi došlo, že největší hodnotu v podnikání má svoboda. Mohu si určit, co budu dělat, jak moc budu pracovat, pro koho a za kolik. A svoboda je pro mě skutečně to nejdůležitější.
Když se mě dcera zeptala, proč nepracuji více, abych jí mohl koupit koně, vysvětlil jsem, naopak že nemusím pracovat tak moc a mohu si vzít kdykoliv volno. A toho si cením mnohem víc. A pak jsem poznamenal, že teď budeme možná pracovat pro knihkupectví Panta Rhei, a ona z toho byla nadšená. Dodal jsem, že to je právě to kouzlo – mohu pracovat, jak chci, a taky si mohu vybrat pro koho. A myslím si, že svoboda je důležitý mindset celé naší firmy.
Pokud by vás zajímaly ukázky práce naší agentury Basta Digital, rád bych vám představil naši prezentaci, která zahrnuje případové studie. Na prezentaci se dostanete přes tento odkaz:
https://drive.google.com/file/d/1ioIXY2j4kvGs8AKS3UYWa8_6OUlrzSYi/view?usp=sharing
Ján Laurenčík
Senior konzultant
bastadigital.com
