„Poptávka po SEO službách je obrovská a myslím, že to stačí prostě dělat dobře a snažit neustále se posouvat dál. Ten, kdo dokáže zajistit dobré SEO a dá o sobě trochu vědět, nebude mít o poptávky nouzi.“
Janko Januška, majitel SEO agentury Spotibo, se ve světě algoritmů pohybuje s obratností leteckého pilota. Jeho příběh je ukázka toho, jak z drobných základů může vyrůst něco opravdu velkého.
Narodil se v jihočeském Táboře slovenským rodičům, kteří žili nějaký čas v Bechyni. Do Bechyně byl totiž převelen Jankův tatínek coby voják z povolání.
Tatínek sloužil v armádě jako letecký technik, pak velitel letky. Posléze opustil armádu a působil jako letecký inspektor. Z Migů tak přesedlal na civilní stroje. Jankova maminka také strávila značnou část kariéry ve vojenské sféře jakožto civilní zaměstnanec a její pracovní náplní byla letecká evidence.
Rodina se však brzy přestěhovala na Slovensko, kde se Janko naučil obratně balancovat mezi dvěma kulturami, přesto si zachoval nezaměnitelný jihočeský punc.
Ačkoliv Janko rád vzpomíná na své dětství ve slovenských Malackách, později odešel do Prahy s jediným cílem: stát se odborníkem na SEO. Janko totiž považuje Prahu za kolébku nejlepších SEO agentur a za nejlepší místo, kde se může člověk rozvinout. A podařilo se mu to. I když to znamenalo strávit několik let honěním se za algoritmy a věčnými změnami.
Občas se o práci radí se svým starším bratrem, který podniká v IT. Vede malou firmu nabízející hardware a servis v oblasti informačních technologií. V podnikání se však s bráchou úplně nepotkávají, jelikož každý pracuje v jiném odvětví.
Životem ho provází jeho manželka Patrícia, s níž se seznámil přes internet. Zatímco Janko zapisuje příkazy do kódu, Patrícia pracuje v rodinné poradně, tedy v sociální sféře.
Spolu žijí již šest let. Oba dávají přednost poklidné zábavě a místo cestování preferují domácí pohodlí a malé radosti.
Ať už společně jezdí na kole, sledují filmy, nebo se třeba sluní na koupališti, pro Janka je důležité zejména to, že tráví čas společně. Vedle toho si ale oba dokážou vyhradit prostor i pro vlastní zábavu. Paťka, jak manželce říká, se věnuje malování nebo ráda skládá puzzle, zatímco Janko programuje. Každý tak má čas i na své vlastní zájmy, což Jankovi zcela vyhovuje.
Janko v mládí tíhl ke sportu. Zvláště ho oslovil florbal, kterému se věnoval od šestnácti let. I když už nehraje aktivně, rád se zapotí do basketbalu či ping-pongu nebo si zaplave.
Škola mu nedělala žádné starosti a v rámci studií nikdy s ničím příliš nezápasil. Osmiletým gymnáziem prošel jako nůž máslem. A ačkoliv občas dostal nějakou tu dvojku či trojku, škola mu přišla jednoduchá a nepotřeboval žádné doučování. Nakonec odmaturoval se samými jedničkami. Vydařenou maturitu však přičítá spíše štěstí při losování otázek.
Jako středoškolák si vydělával tím, že posílal vtipy do časopisů. Později, okolo šestnáctého roku života, začal tvořit weby pro své známé. Experimentoval s technologií Flash, která tehdy zažívala své zlaté období.
Postupem času se rozhodl prodávat flashové komponenty a webové šablony. Nakonec začal vytvářet webové stránky na míru. Cenu za web ohodnotil na 200 EUR, a ačkoliv se Jankovi zdála příliš vysoká, zákazníci službu vnímali jako levnou, ale zároveň lacinou.
Ačkoliv si ve výsledku mnoho nevydělal, byla to pro Janka cenná škola. Z prvních pokusů o podnikání si odnesl, že práci je nutné adekvátně ohodnotit, že na peníze je třeba se ptát dopředu a že existují i lidé, kteří za práci nakonec nezaplatí.
Po gymnáziu se rozhodl studovat vysokou školu. Získal bakalářský titul z aplikované informatiky na slovenském matfyzu a následně pokračoval ve studiu webového inženýrství na ČVUT v Praze, kde studium završil inženýrským titulem.
Během bakalářského studia nastoupil na pozici webmastera ve vývojářské firmě CNS Soft. Zde programoval v PHP jazyce a spravoval web.
Ve firmě strávil zhruba rok a půl a už tehdy Jankovi učarovalo SEO. Ačkoliv tenkrát neměl úplně představu, jak se SEO dělá, bylo mu jasné, že přáním každé firmy je mít optimalizované stránky. V té době již věděl, kam povedou jeho další kroky.
Jelikož tehdy nebylo příliš dostupných zdrojů, jak se SEO naučit, zkoumal Janko tento obor jako samouk. Znalosti čerpal obvykle z diskuzí na jakpsatweb.cz, seochat.sk nebo SEOmoz a taktéž z článků od SEO specialistů Marka Prokopa či Tibora Petáka.
Když dorazil do Čech, přihlásil se do SEO agentury Ataxo, v níž začal pracovat jako SEO konzultant. To Jankovi otevřelo dveře do společnosti H1, kterou společnost Ataxo vzala pod svá křídla. Spojení firem Janka potěšilo, a ačkoliv to přineslo drobná úskalí, ve výsledku byl nadšen.
V té době ještě studoval. Studium na ČVUT završil diplomovou prací, v rámci níž naprogramoval nástroj pro SEO monitoring. Když úspěšně složil státní zkoušky, rozhodl se agenturu H1 opustit. Ve společnosti totiž došlo k personálním změnám a týmy se značně proměnily.
Pokračoval jako freelancer a pracoval pro zpravodajství u SME.sk, což pro Jána byl a stále je významný klient. Později v rámci své freelancerské cesty využil i svou diplomovou práci pro další podnikání.
Rozhodl se, že ze SEO nástroje vybuduje svůj hlavní produkt, a tím položil základní stavební kámen agentury Spotibo. Nejprve projekt přihlásil do startupové soutěže Impact inkubátor a následně tým rozšířil o vývojáře, kteří aplikaci značně upravili.
Tím firma přilákala investory a do projektu jako takového bylo vzápětí zapojeno celkem pět společníků včetně linkbuilderky Gabriely Koščové, která měla na starosti taktéž marketing. To se firmě vyplatilo, protože tak získala příjmy ze SEO.
Produkt se však nevyvíjel dle představ, které měl tým narýsované v rámci start-upu. Po čase tedy bylo nutné vyřešit financování. V té době Jankovi pomohla jeho dobrá reputace freelancera z předchozích dob a stálý přísun poptávek. Tudíž stačilo přijmout poptávku a mohlo se začít pracovat.
Z původního SEO nástroje se tedy stala SEO agentura s komplexními službami. Samotný nástroj aktuálně využívají agentury po celém světě, z nichž právě zahraniční klienti tvoří převážnou část uživatelů, na které tento nástroj cílí.
Česko a Slovensko v tomto ohledu tvoří minoritní část – jedná se zhruba o jednotky procent. Naopak větší část uživatelů pochází z USA.
Firma aktuálně zaměstnává celkem deset lidí a lidé ve firmě nástroj sami používají.
Ačkoliv se Janko dnes již nepovažuje za aktivního programátora, programování ho stále baví a rád si občas sepíše pár vlastních skriptů, které pak většinou využije pro automatizaci procesů.
Aktuálně žije již více než rok v Trnavě a v poslední době se věnuje vývoji aplikace pro práci s analýzou klíčových slov za využití umělé inteligence. Stále tak zůstává věrný oboru SEO, jemuž zasvětil svůj profesní život.
Jaká rada Tvého vzoru/mentora ovlivnila největší úspěch na Tvé agenturní cestě?
Otázka je, jak definujete úspěch. Pro mě je to pocit z dobře odvedené práce. Spokojenost týmu, klientů. Když pracujeme na skvělých projektech, se skvělými lidmi. Přinášíme výsledky, inovace. Ziskovost je samozřejmě taky důležitá, ale to není hlavní důvod, proč to dělám.
A přihlédnu-li k tomu, zda se naše práce posouvá tam, kam má směřovat naše firemní kultura, pak musím přiznat, že s tím jsem opravdu spokojený.
Podle mě je úspěch také to, zda dokážete svou práci obohatit o nějakou přidanou hodnotu. A pokud vás práce nebaví, těžko takovou přidanou hodnotu dokážete předat zákazníkovi.
Osobně jsem nejspokojenější, když dokážeme udělat opravdu dobré SEO. Ať už jde o nástroj, nebo o služby v rámci agentury, cíl je vždy stejný – vybudovat kvalitní SEO. A tomu je vše podřízené.
Rad bylo mnoho. Jednou z nich je například otázka specializace. Myslím, že se vždy vyplatí dělat jednu věc, kterou děláte pořádně, než abyste rozdrobili své síly do více oblastí, u nichž nedokážete zajistit potřebnou kvalitu.
Napadlo mě zmínit našeho bývalého prezidenta Andreje Kisku. Před svým prezidentským obdobím byl podnikatel a filantrop. Již tehdy jsem ho vnímal očima podnikatele.
Zapůsobilo na mě jeho tvrzení, že se nevyplatí hnát za egem. Vždy bude někdo, kdo je hezčí, kdo má více vlasů nebo kdo je bohatší. To však není ten opravdový úspěch, který nás dělá šťastnými. Řekl bych, že toto je třeba si ujasnit: Co je cílem toho všeho, kam směrujeme?
A jinak jsem samozřejmě spoustu rad načerpal z podnikatelské sféry. Napadá mě například David Špinar z agentury H1. Nešlo však o nějakou konkrétní radu, prostě jsem jen sledoval, jak ten člověk funguje.
Vnímal jsem způsob, jakým pracuje, jak přistupuje k lidem a jak celá ta společnost žije. Všichni se tam snažili zajistit opravdu super služby. To se mi na celém vedení té společnosti moc líbilo.
Oceňoval jsem především jeho styl vedení. David nikomu moc nemluvil do práce a byl velice transparentní. Nebál se ukázat konkrétní čísla, to, jak si společnost aktuálně vede, a otevřeně komunikoval, takže každý měl možnost se od Davida něco přiučit, něco si ze spolupráce s ním odnést.
O tým se velice staral, vždy si na každého našel čas a nebál se požádat o nějakou radu, protože si moc dobře uvědomoval, že i jako vedoucí manažer nemusí být mistr skutečně ve všem.
Jsou to takové drobnosti, které na první pohled vypadají jako samozřejmost, ale osobně jsem něco podobného do té doby vlastně nikde nepoznal. Vždy vše říkal napřímo a nikdy nic nezamlžoval. Beru to tak, že jsou to samozřejmé věci, ale nemyslím si, že to tak funguje všude.
Co byste řekl/a, že bylo nejdůležitějším faktorem Tvého úspěchu?
Asi to tak má každý, kdo dělá SEO, ale myslím, že je důležité dělat to pořádně a dobře. Nejdůležitějším faktorem je, že dbám na to, abychom se jako tým v SEO zlepšovali. Pořád se máme kam posouvat.
Není to například jako účetnictví. Většina firem potřebuje hlavně spolehlivé vedení účetnictví. To často stačí. Obvykle nepotřebují někoho extra kreativního, inovativního. Ale ve vyhledávačích může být první jen jeden. Proto musíme neustále pracovat na tom, abychom to mohli být my.
SEO dělá každý trochu jiným způsobem a zároveň se v tomto oboru neustále věci mění. Proto se domnívám, že hlad po určitém rozvoji je základem celého úspěchu.
My třeba každý týden něco zlepšujeme. Práce, kterou děláme, má obvykle nějaký proces, který se dá neustále zlepšovat. Druhá věc je, že naše know-how je postavené na kreativě. Ne vše lze dělat podle určeného procesu, takže musíme přemýšlet o tom, jak nově řešit věci šité na míru.
Rozvoj si tedy v našem případě představuji tak, že někdo z týmu přijde s novým nápadem a celý tým se naučí něco nového. A těchto drobností je v SEO opravdu mnoho.
Proto máme každý týden tzv. know-how kolečko, což je v zásadě skupinový videohovor o znalostech. Každého z nás to může výrazně posunout.
Jakmile nějaký nápad zaujme více než jednoho člověka – a víme, že to následně aplikujeme u více klientů –, zahrneme to do procesů, do nějaké znalostní báze. Není to jedna velká věc jednou za půl roku, ale malé drobnosti, které zdokonalujeme každý týden.
A pak samozřejmě řešíme i velké věci. Vzhledem k tomu, že jsme technická firma, spoustu náležitostí – například z hlediska automatizace – si dokážeme zařídit sami. Mám-li mluvit za sebe, aktuálně si například hraji s klasifikací klíčových slov, kterou se snažím obohatit o umělou inteligenci.
Představme si například klíčové slovo, které se vztahuje k nějakému produktu. Může to být například L’Oréal Paris. Díky klasifikaci hned automaticky vidím, že se jedná o kosmetiku.
Toto mi pomáhá například v analýze klíčových slov, jelikož mám možnost si jednoduše zjistit, zda je tato značka kosmetiky hledanější než jiné produkty. Dlouho jsme to nedokázali zprocesovat, ale nyní nám tato funkce hodně pomohla, protože nám umožnila pracovat efektivněji.
Ale toto je pouze jeden příklad. Tým pracuje samozřejmě na mnoha zlepšeních. Když třeba odbočím k linkbuildingu, pracujeme na vyhodnocení kvality odkazů. Zda-li pomůže, či nikoliv. Prostě jednoduchý skóring backlinku.
Není to jen tak, a proto na této funkci pracujeme dlouho. Interně tomu říkáme „toxicita odkazu“, což je metrika, která vypovídá o tom, jaké riziko existuje u odkazu, který byste si přáli získat.
Představte si web, který ve velkém prodává odkazy. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to super, že stránka je navštěvovaná, ale metrika nakonec ukáže, že případný link z takového webu nemá žádnou hodnotu. To může být právě tím, že daný web je známý svým prodejem odkazů a Google mu již nedůvěřuje.
Tato funkce však zahrnuje mnoho dalších faktorů, dle kterých je vyhodnoceno, zda je případný odkaz relevantní. Máme třeba jakýsi blacklist. Pokud někdo označí web jako toxický, máme na to automatizaci, díky níž se hned dozvíme, že je s tímto webem něco v nepořádku.
Automatizaci většinou používáme tak, že zavoláme nějaký příkaz a pošleme jej do Google Sheets. Ty lze téměř jakkoliv napojit přes API. To znamená, že můžeme zavolat různé skripty nebo aplikace a výsledek zaneseme do tabulky. Takto pracujeme s mnoha daty, ať už se jedná o klíčová slova, URL adresy, nebo obecně cokoliv, čeho je hodně.
Nemusíme být všichni programátoři, abychom s automatizací mohli pracovat. Stačí, když to někdo naprogramuje, a pak již postačí základní znalosti – např. v Google Sheets – které má každý v našem týmu.
Ano, měl jsem takovou tendenci, aby každý v týmu měl alespoň nějaký základ v programování. Ale nakonec se to nesetkalo s pochopením, a tak jsme to zavrhli. (smích)
To je jen pár ukázek toho, na čem pracujeme. Každá taková věc má u nás svého „pána“, který za ní stojí.
Co je tím nejdůležitějším „skillem“, který bylo nutné si „vypilovat“?
Hodně věcí nemám vypilované tak, jak bych chtěl, ale nějak to funguje. Netroufám si tvrdit, že jsem super manažer, ale myslím, že nejnutnější bylo zapracovat na způsobu, jak jednat s lidmi a jak je vést. Ale mám pocit, že se to dá dělat o mnoho lépe, a na tom stále ještě pracuji.
Je za tím kopec jiných skillů, takový balíček, řekl bych. Myslím, že základní věc je dobře vnímat potřeby jiných a také je třeba se umět vcítit do role toho druhého. Tým totiž vnímám jako celistvý organismus. Není to tak, že tým je tady pro mě, naopak já jsem součástí týmu.
A snažím se, aby tým šlapal, lidé byli spokojení a aby jejich potřeby byly vyslyšené. Na to kladu velký důraz. Kompetence máme rozdělené a skoro každý z nás něco nějakým způsobem řídí, a to i přesto, že nás je málo. Každý máme v týmu nějakou úlohu a snažíme se spolupracovat, abychom dali dohromady celek.
Všichni jsme otevření a transparentní a řekl bych, že to je taková ambice naší firmy. Dáváme sami sobě zpětnou vazbu a tím se neustále posouváme vpřed.
My, Slováci, jsme často konzervativní, a pokud například přijde někdo nový, kdo nám začne oponovat a říkat, co lze dělat lépe – i přesto, že je ve firmě týden – říkám si, to je náš člověk.
Opravdu si přeji, aby i nováčci s námi sdíleli zpětnou vazbu. Často nového člověka napadnou věci, které nás po několika letech ve firmě ani nemusejí napadnout. Na každém meetingu se snažíme dávat najevo zpětnou vazbu, což funguje celkem přirozeně. Není to tak, že bychom měli sepsaná pravidla, jak při feedbacku postupovat. (smích)
Tyto věci se následně pokoušíme dát do oběhu a neexistuje například to, že by se někdo urazil, potom co dostane konstruktivní zpětnou vazbu. Samozřejmě je třeba umět dávat zpětnou vazbu správným způsobem, aby byla opravdu podnětná. A pokud máme pocit, že nebyla úplně otevřená tak, jak by mohla být, je třeba si to říct narovinu.
Jaký byl nejdůležitější „mindset”, případně jaká změna osobnosti Tě dovedla tam, kde jsi?
No, kdybych tak věděl, která změna osobnosti to přesně byla. (smích) Například se hodně snažím rozmýšlet nad tím, aby nějaká špatná zkušenost neměla dopady na ostatní.
Hodně to souvisí s týmem. Podstatné je, aby byl tým spokojený. Nejde tolik o jednotlivce, ale o tým jako celek. Mám na zřeteli, aby lidé v mém týmu byli spokojení, ale musí to mít samozřejmě nějakou rozumnou míru.
Snažíme se vyvarovat toho, že jeden člověk bude spokojený, zatímco ostatní budou nespokojení. Spokojenost jednotlivce nesmí nikdy negativně ovlivnit spokojenost celého týmu, nemůžeme prostě zapomínat na ostatní.
Uvědomil jsem si, že je nutné najít rovnováhu. Někdy je například nezbytné někoho vyhodit, i když je šikovný, protože může demoralizovat tým a tím ho rozbít. Musím dávat pozor, aby negativní zkušenost s jedním člověkem neměla vliv na celý tým.
Mám pocit, že po těch mnoha letech jsem výrazně ostražitější. Jen si nejsem jist, zda-li je to pokaždé dobře. Určitě jsem však méně naivní.
Tým je vše a není možné, aby ho něco nabouralo. Když se něco takového začne dít, je třeba být tvrdý a přísný a nenechat to „vykvést“. To je určitě změna, která u mě s postupem času nastala a která zřejmě přichází s věkem.
Přeci jen spolupracuji s deseti lidmi a nejsem už freelancer. Je proto zapotřebí, abych byl zodpovědný.
Co se týče agenturního byznysu, nemám pocit, že by se přihodil nějaký velký fail. Ale zpětně vidím pár věcí, které bych nyní řešil jinak.
Utkvěla mi v paměti věta Michala Trubana v knize Support: „Přijímej pomalu, vyhazuj rychle.“ Stále to mnou rezonuje, ale pořád mi to ještě nejde. (smích)
Měli jsme například v týmu jednoho člověka, s nímž jsme pracovali ještě několik měsíců poté, co jsme poznali, že společně pracovat nemůžeme. Stálo to zbytečné úsilí, peníze a čas. S tím trochu ještě bojuji, ale popravdě je náš tým v zásadě stabilní. Tím mindsetem je tedy to, že tým je vším a je třeba za něj mít odpovědnost.
Když se podívám zpátky, napadá mě, že právě tým je ta část, co dělá SEO. Takže když je tým v pohodě, tak i SEO se zlepšuje. Podle mě to jeden specialista „neumlátí“. Nás je devět a stále je to málo. (smích)
S odpovědností ještě souvisí věci jako cashflow. Dříve jsem to příliš neřešil, ale dnes vím, že to je třeba sledovat, abych měl přehled, zda nepotřebuji nějakou zakázku. Nesu odpovědnost za tým a asi to poslední, co bych si přál, je vědomí toho, že musím někoho propustit, protože není práce.
Proto na cashflow hodně dbám – i do budoucna – abych měl jistotu, že je situace firmy udržitelná. Umím si představit, že značné množství agentur je úspěšná právě díky tomu, že mají opravdu dobře zvládnutou akviziční část.
Takto to zatím nemáme, což může být chyba. Pokud by bylo mým měřítkem vydělat co nejvíce peněz, tak nebudu dobrý vzor. (smích)
Nemáme úplně ambici výrazně škálovat obchod. Popravdě dost zakázek, které přicházejí pasivní cestou, odmítáme. Není to tak, že si naplánujeme 30% růst, a přes to vlak nejede.
Když rozšiřujeme tým, není to proto, abychom vydělali víc peněz, ale abychom se toho mohli více dozvědět. Tím myslím, že když přijde nějaká zajímavá zakázka z oblasti, kterou zatím nemáme tolik prozkoumanou, můžeme ji hned přijmout a vše si osahat.
Během posledních let jsme tým dost ladili. Ale letos jsme si řekli, že nechceme růst a že si naopak přejeme vše urovnat. Takže energie půjde směrem do týmu, než se budeme rozšiřovat dále. Řekl bych tedy, že tento rok bude takový pohodovější.
Jaké jsou Tvoje silné stránky?
Co já o sobě mohu říct? (smích) Většinou mi tým v rámci zpětné vazby říká, že se jim snažím nekecat do práce a nechávám jim volné ruce.
A také bych řekl, že je mojí silnou stránkou odbornost. I když to zároveň může být i nevýhoda. Myslím, že jako majitel firmy bych se asi neměl úplně prezentovat tím, že sám dělám SEO, ale mě to tak nějak definuje. SEO je prostě moje vášeň, kterou si nedokážu odepřít.
Takže občas do toho zabřednu a pomáhám týmu. Myslím si, že pro tým je podstatné vědomí, že máme inspirativní prostředí, ve kterém se každý může rozvíjet a ve kterém, když potřebuje pomoci, je tady někdo, kdo to dokáže.
